Zbožná žena vyprávěla Mistrovi, jak byla ráno u
zpovědi.
"Neumím si představit, jak vyznáváte těžký hřích",
řekl Mistr. "Z čeho jste se zpovídala?"
"Inu, byla jsem líná jít v neděli na mši, a jednou jsem
nadávala zahradníkovi. A jednou jsem na celý týden vyhnala
z domu svou tchyni."
"Ale to se stalo před pěti lety, ne? Od té doby jste
určitě byla u zpovědi."
"Ovšemže. Ale já se z toho zpovídám vždycky. Prostě
na to ráda vzpomínám."
Pro lidi, kteří žili ctnostně, aby si získali Boží
přátelství či přízeň, měl Mistr toto podobenství: Mnoho
lidí se zúčastnilo reklamní soutěže výrobce mýdel o nový
cadillac. Měli odpovědět na otázku: "Proč jste si
oblíbili mýdlo Nebeská vůně?"
Jedna žena poctivě odpověděla: "Protože bych moc ráda
měla cadillaca."
Mistr šel po ulici, když tu náhle z jedněch dveří
vyběhl nějaký člověk a došlo k velké srážce. Ten
člověk byl vzteky bez sebe a začal sprostě nadávat. Mistr se
maličko uklonil, přívětivě se usmál a řekl:
"Příteli, nevím, kdo z nás je zodpovědný za naši
srážku, nehodlám však hledáním viníka marnit čas. Jestli
jsem já vrazil do tebe, prosím za prominutí. Jestli jsi vrazil
do mne ty, pak to nestojí za řeč."
Na to se usmál a uklonil a šel dál.
Náklonnost deformuje vnímání - to bylo časté téma
Mistrových proslovů.
Dokonalého příkladu se jednou žákům dostalo, když se Mistr
zeptal jakési matky: "A co vaše dcera?"
"Má dceruška! Jak je šťastná! Má tak úžasného
manžela! Dal jí auto, všecky šperky, na jaké si vzpomněla,
spousty služebnictva. Snídani jí nosí do postele a ona si pak
leží až do oběda. Jaký vzácný muž!"
"A tvůj syn?"
"Ach, chudák můj chlapec! Vzal si pěknou fúrii! Dal jí
auto, všecky šperky, jaké si vymyslela, a armádu
služebnictva. A nevstává před obědem! Nevstane ani, aby mu
udělala snídani!"
Minutové nesmysly; Anthony de Mello, SJ