Víte, jak se ministrovalo tak před 60 lety? Že ne? Zalovíme tedy spolu v zažloutlé stránce jakéhosi ministrantského listu z roku raz dva (vydalo Interdiecézní komité pro odbornou výchovu ministrantů; vytiskla tiskárna Propaganda), a rozškatulkujeme lid ministrantský.
Cukříček: Vždycky pěkně vymydlený, vlasy vkusně upravené, ruce jako sklo. Nesnese nikde ani trochu prášku. Bojuje o čistotu a pořádek v ministrantské šatně. Někdy bývá spojen se Signorem, jindy s Obětavcem.
Dravec: O všechno se dere, musí být vždycky na pravé straně. O svátcích musí mít nejslavnější a nejlepší funkci. V sakristii i ve hře mívá prim skoro ve všem. Poslouchá nerad, ale rád poroučí druhým. Často bývá příčinou sporů a hádek.
Kliďas: Vždy milý a klidný, někdy usměvavý. Každou hádku dovede smířit a všichni si ho váží. Ministruje vážně. Klid si zachovává i při různých drobných obtížích, jako při nedostatku vína, sirek a podobně.
Lenoch: Nepřesný v docházce, do ministrování a na schůzky. Neochotný pomoci, nepořádný a nejtěžší typ.
Nešika: Je už v sakristii třeba rok a ještě neví ani o nejdůležitějších věcech. Obléká se jako medvídek a někdy má rochetu zmačkanou, límec obráceně, jindy moc vytaženou komži. Kostelník jej obyčejně nemá rád, protože mu neumí ani trochu pomoci.
Obětavec: ?Nikdo nechce jít? Tak půjdu já!? ?Nikdo to nechce udělat? Udělám to sám!? Tohle je životní písnička obětavého chlapce. Je tichým, mnohdy nepoznaným dobrým skřítkem našich sakristií. A ví dobře, proč se obětuje.
Praktik: Dovede si rychle poradit, rozfouká kadidlo bez lihu nebo jiných pomůcek, spraví pojistky, opatří rychle a důstojně žádaného zpovědníka. Často je zdatným pomocníkem kostelníka. Ale někdy má přece daleko ke Kristu Pánu.
Signor (pán): Mnoho nemluví. Je přesvědčen o vlastní důležitosti. Nerad se hádá, raději ustoupí. Ministruje pěkně a přesně. Kamarádí se důvěrněji jen s několika vybranými. Těžko se obětuje. Je skoro opakem Dravce a Obětavce.
Šmudla: Každý ví, kdo to je. Ještě bývá nepořádný. Zvláště neradi ho vidí Signor a Cukříček.
Švec: Je příbuzný dravce, ale hlavní jeho slabostí je veliká nepozornost. Ohlíží se u oltáře, šije s sebou při promluvách, na schůzkách atd. Zvláště veliká láska ke Kristu Pánu v Nejsvětější Svátosti může z něho udělat dobrého ministranta.
Věrný ministrant: Kolik už zim ministruje, kolik zkusil mrazu, kolik pohřbů v dešti, kolik nebezpečí mezi špatnými kamarády ve škole i jinde. Ale je pevný jako žulová skála. Kdykoli přijde jeho den, vždy je včas v sakristii. Často chodí ke sv. zpovědi a k svatému přijímání a všude ve škole, v oddíle, doma, mezi kamarády vědí, ze je ministrant a váží si ho a mají ho rádi. Snad byl s počátku také trochu Signor, Nešika, Švec nebo jiný typ, ale vypracoval se svou věrností a dnes je z něho vzor všech těch, kteří přicházejí a touží se stát opravdovými služebníky oltáře Božího.
(převzato z Chodníku, farního zpravodaje ŘK farnosti Chodov u Karlových Varů)