Jak jsi se do USA dostala? Gymnázium v Žamberku pořádá každoročně konkurz pro studenty druhých a třetích ročníků, na jehož základě jsou vybráni 2 studenti. Ti stráví školní rok v Rice Lake ve Wisconsinu, což je žamberské sesterské město. V lednu 97 jsme já a Filip Hajek ze Žamberka tento konkurz vyhráli. 3. září 97 jsme se tu ocitli a koncem července 1998 nás čeká zpáteční let.
Jaký je v USA styl života a jak jsi se
přizpůsobila? Hned od začátku mi bylo
jasné, že to celé dobrodružství bude úplně něco
odlišného, než co jsem doposud zažila. Nechtěla jsem
se ale divit všem maličkostem a obdivovat věci, které
u nás nemáme, nebo které tak
dobře nefunguji. Na druhou stranu Češi vědí daleko
víc věcí o USA než Američané o Čechách či
střední Evropě vůbec. Kdybych tu měla popisovat
americky způsob žití, seděli byste u počítače dny
a noci. (Markéta totiž tuto zprávu poslala
počítačovou elektronickou poštou). Také věřím,
že každý jedinec má určitě na Ameriku jiný názor.
A ten názor se asi mění podle doby, kterou tady
trávím. Ale líbí se mi tu, přiznávám. Z Rice Lake
se mi stal třetí domov, poznala jsem tu plno milých
lidi, kteří se pro mě stali opravdovými přáteli.
Jak jsi přišla ke Zvonům a jak se ti líbí? Ke Zvonům jsem přišla celkem logickým způsobem. Totiž jednoho dne jsem si našla čas a hledala jsem na netu (internetu) nějaké adresy na český tisk. Dostala jsem se k několika náboženským magazínům. Háčky a čárky se nám tu sice objevují jako krásné čtverečky a hvězdičky, takže zkomolené jméno nekořské na první pohled nevypadalo povědomě. Ale na ten druhý mě to až vzalo dech a připadala jsem si hrozně moc ?doma?. Zvlášť při článku o Sobkovicích. Moje maminka se tam narodila a pro mě to znamená mé dětství. Nedávno jsem na vaše stránky zase zabrousila. Až se někdy musím smát. Člověk musí odjet až za oceán, aby se seznámil s lidmi, kteří bydlí za humny. Tak vidíte, že pro mě Zvony jsou teď spíš poslem domova. Ale těším se, až si budu moci počíst v nějakých nových a zajímavých materiálech.
Jak jsi sledovala hokej našich v Naganu a jak reagovali američané? Hokej jsem ze začátku spíš vypouštěla, protože přímé přenosy začínaly ve všední dny o půlnoci, což mne školou povinné moc nevyhovovalo. Ale výsledky jsem sledovala a hru s Kanadou jsem viděla ze záznamu. Naštěstí finále bylo v sobotu - alespoň tady - a to jsem nezmeškala. Sice jsem pak z toho všeho dostala vysoké horečky, ale stalo to za to. Američani nám celý týden před tím blahopřáli. Tedy hned potom, co je přešla zlost, ze jsme je porazili.
Ať se vám všechno moc daří, fandím vaší práci. Halleluja, neboť nejsme sami.
Na těchto stránkách bychom rádi uveřejňovali zajímavé rozhovory se lidmi, kteří jsou z naší farnosti a dělají zajímavou činnost nebo čtou nekořské Zvony.
-k-